První týden doma

 - by dadulka
První týden s námi byl doma i táta. Bylo to fajn, protože máma konečně na vše nebyla sama. Taky už nemusela věčně čekat až někdo něco přinese jako v porodnici. Vždycky jsem ji totiž vytuhla než sestra donesla ohřáté mlíko, pak zas čekala věčně na odsavačku…takže se moc nevyspala. Jooo doma ohřeje mlíko táta a taky mě vždy má na odkrknutí.
Já jsem si ho totiž pěkně ochočila 🙂 Jsem tak roztomilá a hážu super ksichty, že táta mě jen tak z ruky nedá a mě je u něj dobře.
Stačilo pár dní doma a už i líp papám…alespon mámě se zdá, že mám už lepší tah u prsa a i něco vycucnu. Ale hlavní chod mám vždy ze stříkačky.

Taky mě každý večír váží..to se mi zrovna teda moc nelíbí..protože jsem úplně nahatá a tak házím rukama a nohama. Ale máma s tátou vypadají spokojeně..říkají něco o tom, že konečně nabírám a že brzo budu mít tři kila apod.

Koupání mě taky moc nebere…alespon, že mě nekoupají každý den, ale obden. 🙂 Ona mi máma stejně při každém přebalování umyje zadek pod tekoucí vodou a nepatlá mě těma divnejma ubrouskama. Taky mi začala dávat takový jiný pleny…jsou z látky a mám v nich větší zadek. Ale o postavu asi zatím nejde či co..neb velký zadek a ještě chcou abych přibírala! :))

Jinak mám docela pohodovej život…furt spím.. v postýlce nebo v kolíbce. Akorát mě co tři hodiny budí a chcou abych jedla. To mají vždycky práci mě probrat. Já jsem totiž hned tuhon. 🙂
Taky mě docela trápí prdíky..ale jsem docela šikovná a sama si pomůžu a prdím jak chlap. Zatím jen pár nocí jsem mámu s tátou potrápila řevem.
Jo a už taky vím, že u mámy či táty v náručí je nejlíp…občas to zkouším a chci chovat…ale jsou to docela tvrdáci a neskáčou mi na to často.

Během prvního týdne jsme taky už byli venku. Dali mě do kočárku..to je vám pohoda…měkkoučko, teploučko (mám prý fusak po mámě a strejdovi). No ona mě máma vždy oblíkne do kombinézky, dá mi čepici (nesnáším, když mi spadne do očí) a zabalí do fusaků. Kouká mi vždy jen kus ksichtíku 🙂 Ale já stejně venku nejradši spinkám. Máma nebo táta tlačí kočár…říkali něco jako, že by ten sníh už mohl roztát. No mě je to šumák 🙂