Můj pobyt v porodnici

 - by dadulka
V porodnici Hořovice jsme si s mámou nějakou dobu pobyly (8 dní).
Prý se čekalo na mě…máma byla rychle při síle, ale já prostě nikam nespěchám. Jako nedonošenec jsem ospalejší a unavenější než jiné děti. Ty tady furt řvou a nosí se na krmení. To já ne, jednak čekám až mi dokape ten cukr a pak furt spím a nabírám sílu. Mámu jsem viděla zas až po 12 hodinách…ležela na JIPce nehnutě na zádech. Sestřička mě přiložila k máminýmu prsu na chvíli..ale nic mi to zatím neříká. A hned mě zas nesou pryč…je tu zima a tak jdu zpátky do inkubátoru.

K mámě mě takhle přinesli ještě párkrát během následujícího dne a půl. Je na ní vidět, že by si mě nejradši nechala u sebe, ale holt ještě nemůže. Musí nejdřív vstát a být schopná se o mě postarat. Ale dlouho to netrvá a v sobotu si mě už může nechat u sebe.
Já stejně furt spím…zabalená v zavinovačce, ve svetříku a čepici. K jídlu dostávám Nutrilon…než se mámě spustí mléko. Už jsem totiž hodně zhubla..pod tři kila.

Následující dny mě máma budí na jídlo (každé 3 hodiny)..mě se teda vůbec nechce jíst..jsem hned unavená a radši bych jen spala. Ale máma mě nutí jak z prsa, tak mi cpe mléko do pusy přes prst stříkačkou. Je to práce, ale prý to jinak nejde. Máma chce kojit a ne mě naučit na flašku.

Aby těch starostí nebylo málo, tak mám náběh na žloutenku…tak mě dva dny máma „griluje“ na speciální svítící podložce a otáčí z bříška na záda a zpět.
Taky už mám za sebou ultrazvuk kyčliček, sono bříška, mozku, ledvin, x odběrů krve apod. A aby se všichni pořádně lekli, tak máma ve středu ráno objevila, že mi natekl prsteníček na levé ručičce a je hrozně rudý. Lekla se máma i paní doktorka, přišla i paní primářka se kouknout. Prý netuší z čeho to je…tak mi to chladí a čekají, zda to bude natékat dál nebo ne. Odpoledne je to stále stejné a tak mě doktorka odnesla na rentgen…jestli to náhodou nemám zlomené. Naštěstí prý ne. Přes noc zase ledujou a mě to začíná pomalu splaskávat. Ráno mi zase berou krev…po kolikáté už?! a ani z krve nic nezjistili…žádná infekce apod. No v poledne už je prstík zase normální a všichni si oddechli.
Doktorka i primářka si myslí, že mě muselo něco ošklivého asi kousnout a já takhle zareagovala…no kdo ví..já furt spím, tak ani nevím.

No a v pátek (12. 2.) bylo něco jinak. Po vizitách začala máma dávat věci do kufru a začala říkat něco o tom, že přijede táta a pojedeme všichni domů. Po instrukcích od doktorky a převzetí všech papírů apod. mě máma nabalila jak na severní pól :), dala do autosedačky a vyrazili jsme. Venku teda nic moc…sníh, zima a spousta světla. Já teda celou cestu spala..ani nevím, že máma byla v lékárně pokoupit vše potřebné, aby mě mohla doma krmit apod.
Doma bylo teplíčko a táta vše připravil a uklidil…já si ještě hovila v autosedačce než máma připravila moji postel a věci na krmení.

No a o tom, jak je doma…zas někdy příště.