Anglie – velký výlet – část 1 (Tillicoultry, Gartmorn Dam)

 - by dadulka
Na začátku května, hned po maminčiných narozkách, jsme se sbalili a vyrazili na letiště. Ještě jsem nikam neletěla a tak rodiče čekali, jak budu reagovat. Čekání na letadlo jsem si zkrátila spánkem, zpříjemnila chozením na jezdících pásech a do letadla nastoupila jako první. Miminka mají přednost, takže žádné čekání ve frontě 🙂
V letadle bylo spousta věcí, co jsem musela prozkoumat – návod na evakuaci apod., časopis, ostatní cestující, sedadlo přede mnou a samozřejmě okénko ven. Pozorovala jsem bedlivě, co se děje venku a ani nevím, že mě máma připoutala k sobě. A za chvilku už jsme vzlítli a já si toho snad ani nevšimla. Koukala jsem ven a tam najednou byly mráčky a malé domečky, stromečky atd. To se mi líbilo. Celou cestu jsem byla u někoho na klíně nebo sama na sedadle, které nám uvolnila jedna paní a vůbec jsem nezlobila.
Po dvou hodinách jsme přistáli, zase jsem si toho ani nevšimla a prodrali se až ven do haly. Tam na nás čekala už teta Liz. Společně jsme šli do centrály autopůjčoven vyzvednout autíčko, které táta buknul.
Když jsme přimontovali vypůjčenou autosedačku a táta se trochu seznámil s autíčkem, tak jsme spolu s tetou vyrazili k nim domů. U nich jsme totiž měli “základnu”. S cestou si táta nemusel dělat starosti, protože jsme jeli za strejdou Bobem. Teta Liz a strejda Bob bydlí necelou hodinku od Edinburgu ve vesničce, kde kolem dokola jsou samé hory. Krásný výhled. Mají malý baráček, kde nám dali k dispozici jednu ložnici a jednu koupelnu a vůbec tam pro mě a rodiče měli vše připravené. Vypůjčili jídelní židličku, připravili hračky a teta mi vždy něco dobrého uvařila.
U tety a strejdy jsme pobyli pár dní, já si na ně hned zvykla a chodila jsem se k nim přitulit a blbla jsem s nima..no prostě pohoda. Od nich jsme vyráželi na první výlety.
První den jsme jeli jen poblíž na přehradu Gartmorn Dam, táta si musel zvykat na jízdu na druhé straně a hlavně i na ovládání auta. Přehradu jsme celou obešli, zkoušeli najít i nějaké kešky, ale vesměs neměli štěstí.