Ach ten můj prstíček :(

 - by dadulka
Ten můj prstíček mě stále trápí. Teda mě to ani snad nevadí, ale mámu a tátu trápí. Zase mi natekl a tentokrát nechce splasknout.
V pondělí jsme byli u mé paní doktorky – ta mi prstíček zkoukla a řekla to, co už dávno víme. Není to teplé, není tam vidět nějaký vpich či jiné poškození, nebolí při pohybu apod.
Dostala jsem na prstík mastičku s antibiotiky pro případ, že by to byla nějaká infekce a poslala nás na krev. No to se mi teda vůbec ale vůbec nelíbilo.
Máma mě držela v náručí a táta mi držel ruku..a nějaká „zlá“ sestra mi hledala žílu. Prý ji nemohla najít…no vždyt já jsem malé miminko a tak mám všechno titěrné. No nakonec ji potvora našla a píchla mě….jau. Bolelo to a tak jsem jim všem pořádně vynadala! Tohle mi dělat po ránu a ještě mi ani nedali najíst. Měla jsem hlad, ale máma mě nemohla nakojit neb s sebou nevzala klobouček a ani nebylo kdy.

Když už jsme byli u paní doktorky, tak mě prohlídla. Stejně jsme k ní měli ve středu jít na pravidelnou kontrolu. Jsem prý šikovná holčička a krásně přibírám. Mám už 3,8 kg.
Tak mě máma už prý nebude v noci furt budit a nechá mě spinkat a mám si sama říct až budu mít hlad (no stejně mě po 4 hodinách nejdéle vzbudí).
Očičko se moc nezlepšilo, ale zatím to neřeší a máma mi to pravidelně čistí (otrava) a vykapává.

Druhý den máma volala na výsledky té krve…a prý v pořádku, žádná infekce to nebude. Což prý je dobré, ale na druhou stranu, co to teda je???
No ve středu jsme jeli k paní doktorce znovu. Napsala nám doporučení na chirurgii…tam prý už snad budou vědět.
Na chirurgii mi zase ten prstík prohlíželi (už mě to přestává bavit) a prý to bude ganglion („Nezhoubný nádorek vyplněný gelovitou tekutinou má svůj kořen u vazů, kloubních pouzder nebo šlachových obalů – pochev, které jsou podrážděny nebo postiženy zánětem. Může sám zmizet nebo rychle měnit svou velikost“) a poslali nás do Motola na dětskou chirurgii.

V Motole jsme strávili s mámou a tátou celé dopoledne. Já jsem prý byla moc hodná a většinu jsem prospala. Máma mi naštěstí tentokrát dala najíst..zvládly jsme to spolu v autě než jsme šli do Motola a pak když jsme odcházeli. Moc to bodlo, neb jsem měla už opravdu hlad. Na dětském byla hrozná fronta…spousta dětí, plná čekárna…no snad jsem tam nic nechytla..jsem přece jenom ještě prcek.
Paní doktorce se to zas na ganglion nezdálo, tak nás pro jistotu poslala na sono. Tam jsme čekali zas věčnost…porouchal se jim jeden přístroj, tak to šlo o to pomaleji a dětí spousta. Máma mě tam stihla i přebalit…tak jsem si zas užila papírovou plenu 🙂

Sono se mi nejprve vůbec nelíbilo…furt mi drželi prstíček a přejížděli něčím napatlaným a všichni koukali na monitor. Moc jim to asi nešlo…neb říkali něco o tom, že jsem malinká a mám hodně malinký prstíčky a ještě to v tom gelu klouže 🙂 hehe..alespon to neměli jednoduché. Táta mi dal na uklidnění prstík na cucání a máma mi držela ruku, aby paní doktorka mohla vyšetřovat. No dle sona to bude ganglion. Tak jsem šli zas zpátky na chirurgii…kde nám řekli, že teda at jdem na ortopedii 🙂 a tam se nade mnou rozplývaly sestřičky i doktorka…já teda spala jak špalek 🙂 Prý to nejspíš bude ten ganglion a možná se sám zas vstřebá, možná ne. Prý to má máma s tátou 14 dní pozorovat a pak znovu se mnou přijít a uvidíme, zda mi to nějak budou řezat či co. Taky by chtěli rentgenový snímek..pro jistotu, že to fakt není něco od kosti apod. Ale jelikož jsem už na rentgenu byla v porodnici…tak mě nechtěli znovu vystavovat záření a máma s tátou zkusí dostat ten rentgenový snímek z porodnice a předat ho do Motola.

Tak jsme o něco chytřejší, ale že bychom ten prstík vyřešili, to tedy ne. A to pak se mnou ještě jeli zpátky na polikliniku na oční kvůli tomu očičku. Paní doktorka byla taková nějaká divná…mámě ani tátovi se nelíbila (tátu nepustila se mnou a mámou dovnitř) a jen mi prosvítila očička a řekla, že to ještě na propláchnutí kanálku nevidí a stejně to ona nedělá a museli bychom do Motola (ten Motol se mi přestává líbit). Ukázala mámě jak mi to má vykapávat a masírovat a když se to prý do 14 dní nezlepší, tak holt mi to propláchnou. No já teda nevím o co jde…zase jsem to prospala..ale máma pak tátovi říkala, že to není nic hezkého podle toho jak ji to doktorka popisovala.

No a pak už jsme jeli konečně domů…tam jsem dostala napapat a vytuhla jsem v postýlce. Máma s tátou taky…byli jsme z toho věčného čekání všichni vyřízení.

Takže prstík vyřešen není..uvidíme jak se to vyvine..alespon víme, že to není nic akutního apod.