V polovině června nás čekala dovolená u moře. Letos jsme vyrazili opět do Chorvatska na ostrov Krk. Akorát do jiné vesnice – Njivice.

Vyjeli jsme v noci z pátka na sobotu. Jelikož jsem nešla před tím spát a držela jsem hlídku s mámou, tak jsem pak v autě raz dva vytuhla. Po cestě jsme dokonce potkali na dálnici Anettku s rodiči, kteří také jeli k moři.

V sobotu před obědem jsme dorazili na místo a dokonce nás hned ubytovali, takže jsme nemuseli čekat do odpoledne. Dali jsme si oběd a šli všichni tři spát.

Později odpoledne jsme vyrazili k moři a od té doby mě z té vody nemohli dostat. Já jsem totiž hrozný vodník…a je mi jedno, jestli ta voda je slaná, sladká, teplá či studená.

Druhý den ráno dorazili Mafíci a tak už jsem měla parťačky na blbnutí a hraní.

Následující týden panovala hrozná vedra a tak jsme trávili dopoledne a večír u vody. Přes oběd jsme byli doma a já si hrála s holkama a nebo jsme koukaly na pohádku v počítači. Alespoň si mamka mohla odpočinout, když teď má v bříšku miminko. To bude můj sourozenec, héč 🙂

Večer po večeři jsme někdy vyrazili do vesnice na procházku, zmrzlinu nebo hřiště. Jednou jsem také jela s Adélkou, Nelinkou a tetou Jančou na poloponorce. To je taková malá ponorka, co se úplně nepotopí pod vodu, ale dole se z okýnek pozorují rybičky. Jely jsme v noci za tmy a já přijela zpátky plná zážitků (i těch vymyšlených) 🙂 Jednu vám povím…viděla jsem tam rybu, která byla napíchnutá na mořském ježkovi a všechna krev ji vytekla 🙂

Druhý týden se ochladilo, takže jsme začali vyrážet více na výlety a míň se koupat. Byli jsme v Bašce, kde jsme navštívili i Akvarijní svět. Viděli jsme tam malé žraloky, murény, velké kraby, mořského koníka, hvězdice atd. atd.

Pak jsme byli ve Vrbniku, Omišaljn, Malinske, na bahnité pláži a také si zaskákat na loňské pláži.

Celých 14 dní jsme si užili a já se nechtěla loučit s Adélkou a Nelinkou. To loučení je pro mě vždy těžké.

Cesta domů už byla rychlá…vyjeli jsme v pátek večír a v sobotu brzo ráno jsme byli doma. Já většinu času prospala a nebo si hrála na tabletu.

Tak pápá moře a někdy zas přijedu!!!

Výletů není nikdy dost a tak vám povím ještě o dalších.

S tátou, strejdou Lukášem, Klárkou a Kačenkou jsme vyrazili do Ondřejova do hvězdárny na den otevřených dveří. Viděli jsme obří satelit, koukali na sluníčko dalekohledem a viděli spoustu zařízení, kterýmu zatím nerozumíme 🙂

Tentokrát si výlet užili také tatínci :))

S Lucinkou a jejím tatínkem jsme byli v oboře Hvězda. Vzaly jsme si s sebou odrážedla, obrazily hřiště a pořádně se vyblbly.

S mámou a tátou jsem vyrazila na další menší túru a to na rozhlednu Děd. Část cesty do kopce byla pěkným bahnem…což mě teda moc nevadilo, ale máma nebyla moc nadšená 🙂 Bylo vedro, sluníčko pálilo a tak jsme byli rádi, že celá cesta byla lesem. Rodiče si pochvalovali, jak hezky ťapkám. Celé jsem to ušla bez řečí…teda kromě mého neustále brebentění a vymýšlení příhod. No já tu pusu prostě málokdy zavřu. 🙂

No a největší sranda je zas když zaprší a jsou kaluže. Ta největší je vždy hned u našeho baráku 🙂 To pak vyrážíme na procházku objevit a vyzkoušet další kaluže po Chýni 🙂

Jaro nás lákalo do přírody a tak jsme samozřejmě neodolali a vyrazili na několik procházek.

Vyzkoušeli jsme stezku ze Sobína do Hostivic, kde jsme objevili nové hřiště. Měla jsem ho téměř jen pro sebe, což se mi líbilo a užila jsem si ho.

Jednu sobotu jsem s tatínkem jela vyzkoušet hřiště v Nučicích. Zase tam nebyly skoro žádné děti a navíc mi táta koupil i bublifuk, tak to byla paráda. 🙂

A pak jsme vyrazili celá rodina na menší túru okolo Malých Kyšic. Cestou jsem viděla koně, jednoho agresivního psa a pak taky vodníka u potůčku. Skoro celá cesta byla lesem, tak to bylo moc příjemné a já mohla zkoumat mravence, kytičky apod. V cíli na mě čekala odměna v podobě zmrzlinového poháru…to si nechám líbit 🙂