Month: Červenec 2011

První dovča u moře

 - by dadulka
Tak si představte, že jsem byla s našima u moře….konkrétně v Chorvatsku na ostrově Pag.
Nejdřív jsem teda nevěděla co se děje…večer jsem šla spinkat jako normálně a pak mě v noci vzbudili a dali do auta a jelo se. A jelo se furt a furt. To jsem věděla, že nejedeme k babičce na Moravu..to bylo dááál. Občas jsem si zdřímla, občas koukala jak táta řídí a nebo zafňukala, že je mi to sezení dlouhý.
No ráno už byl táta unavený a tak jsme zastavili i na delší pauzu a táta se prospal. Já zatím s mamkou chodila po parkovišti a měli tam i skluzavku, tak jsem se vyblbla.
No a pak už jsem viděla, že jedeme přes most na ostrov a máma s tátou říkali, že je vlevo voda, vpravo voda…a já koukala a volala „voda, voda“. V poledne jsme dojeli do cíle cesty a tam na nás už čekali Mafíci. S těmi jsme byli už vloni na Šumavě. Letos je jich ale o jednu víc…narodila se Nelinka. A tak jsme byly tři děti..já, Nelinka (9 měsíců) a Adélka (4,5 let). To bylo hrozně fajn, protože jsem měla s kým blbnout a honit se atd. A rodiče taky byli rádi, že mají víc klidu ode mě.
Bydleli jsme společně v jednom velkém apartmánu, kde jsem spala s mámou a tátou v jedné ložnici (já měla svoji cestovní postýlku) a Adélka s Nelinkou spaly s rodiči v druhé ložnici a pak jsme měli obývák, kuchyň, dva záchody a balkon. Nejlepší ale byla skříň v předsíni, kde jsme se s Adélkou schovávaly.
Moře jsme měli hned u domu, takže jsem tam mohla být skoro celý den. Já jsem totiž hrozný vodomil a od vody mě těžko dostanete pryč. Vždy jsem vydržela než mě mamka svlékla, natřela a už jsem cupitala do vody. Prý do vody člověk nemůže bez čepečku a bez botiček do vody. Nebyl tam totiž píseček, ale takové drobné kamínky. A na druhé pláži, kam jsme jezdili autíčkem, tak byly velké kamínky. A to je něco pro mě, sbírám kamínky, hážu do vodičky a nebo dělám i bábovičky z nich atd. No já si prostě vždy s něčím vyhraju…jako třeba s máminýma slunečníma brýlema 🙂
Chodili jsme na zmrzlinu (ale mě stejně nejvíc chutná kornoutek), jedli nektarinky, melouna, fíky a burek. No prostě dovolená se vším všudy. Mě se tam krásně spinkalo…ráno jsem spala do půl osmé i a po obídku jsme šla spinkat tak na tři hoďky. No rodiče si to pochvalovali.
Za celou dobu se ochladilo jen na jeden den a to jsme vyrazili na výlet do Novalji. Tam jsem objevila novou zálibu – hraní si v louži…no maminka měla radost 🙂
Celé to docela uteklo a zase se vše sbalilo a jelo se dom. Mě se určitě bude stýskat jak po Nelince („mimi“), tak po Adélce („mimimi“..no naučili mě i říkat „holka“) , tetě a strejdovi („strejda“ se učím říct). Ale brzo se prý zas uvidíme až pojedu s mamkou k babičce na prázdniny.
Cesta dom utekla rychle…vyjeli jsme na noc..takže jsem usnula a táta jel jak drak až dom. Vzbudila jsem se jen vždy o přestávce a to jsem si protáhla nožičky a nebo pohrála u táty vepředu s volantem ..to mě baví.
Pápá moře!

Anglie – velký výlet – část 6 (Stirling, Alva a okolí)

 - by dadulka
Měli jsme co vyprávět a když mě dali večer spát, tak si prý hráli Wii..a moc se to rodičům líbilo, tak třeba to na Vánoce pořídí a zahraju si příště I já. Druhý den jsme vyšli na Wallace Monument, který je kousek od nich a kousek od Stirlingu, kam jsme zajeli hned potom. Monument byl hezký a máma mě vynesla na zádech až nahoru na věž na vyhlídku, něco prý bylo se na těch úzkých točitých schodech vyhybat lidem co šli dolu..zvlášť jak měla mě na zádech…ale zvládla to…v každém patru byla nějaká expozice, která ukazovala jak se pomník stavěl, co tomu předcházelo, kdo se o to zasadil atd. Dole jsem se pak vzbudila a šli jsme najít kešku. Tu jsme našli a byly v ní hned dva travelbugy..super! Jednoho pošleme směr Německo a druhý chce do Austrálie.
Pak jsme si prošli Stirling, zašli po nákupech…v UK rodičové nakupovali hlavně oblečení pro mě a pro ně..prý to vyjde dost levněji..co já vím..ale mám toho teď docela hodně 🙂 budu se celé léto parádit. 🙂
Poslední den jsme se strejdou Bobem vyrazili na jednu horu kousek od jejich domu. Já byla zas unavená, tak mě máma musela nést na břiše v nosítku a já to celé prospala..nejenom výstup nahoru, ale I náročnější sestup dolu 🙂 Ono totiž bylo zase klasické britské počasí…deset minut sluníčko a dalších deset minut zataženo déšť. Takže terén byl občas dost kluzký, ale zvládli to. Strejda Bob je v 70 jak kamzík a vyskákal nahoru jakoby nic. Krásná příroda a ještě lepší výhled nahoře na okolí.
Navečír pak teta Liz udělala velkou večeři a dorazil jejich syn s manželkou a dětma. Tak jsem si s nima vyhrála a zablbla, že jsem večer spala jak mrtvola.
Byl to moc krásný výlet…ale musel holt jednou skončit. Takže další den byl poslední a my ráno naplnili auto (no máma předtím nemohla zavřít kufry) a vyrazili na letiště do Edinburghu. Let zpátky jsem už jako mazák celý prospala a na letišti v Praze mě vítala babička, děda, strejda, teta a Terezka s Eliškou. To jsem se měla co?!
Jestli chcete vědět víc o našem skoro měsíci cestování po UK, tak se domluvte s mamkou a taťkou…mají spoustu fotek (sem se vejde jen pár) a taky spoustu dojmů na vyprávění.
Já jsem po tomto výletě zběhlá cestovatelka 🙂 a už se těším na další výlet…za pár dní razím s rodiči autem do Chorvatska…jupíííí!!!!

Anglie – velký výlet – část 5 (rodinka, Oxford, Black Country Museum, Cardiff)

 - by dadulka
Já ještě nikdy nikoho z “rodinky” nepotkala…a tak mi to máma musela vysvětlit. U rodinky totiž byla jako au-pair před 11 lety a ty dvě velké tety prý hlídala. Od té doby se navštěvují a tety byly mámě jako družičky na svatbě a máma s tátou tu před třemi roky byli na Vánoce. Tak jsem se seznámila s tetou Lim, Bethany a Hannah. Strejda Brian přijel až druhý den, ale byl taky moc fajn. Nejvíc se mi líbila Bethany…no prostě kámoška…všude jsme chodily spolu, hrála si se mnou apod. Druhý den mě a Bethany rodiče vzali do dvou parků..jeden kousek od baráku a pak do dalšího kousek autem..Telford Park, kde měli víc hřišť podle věku dětí a taky velké trampolíny..něco pro Bethany. Tady jsem se já i Bethany pořádně vyblbly a užily si to. Druhý den jsme jeli všichni (máma, táta, já, Bethany, Lim i Brian) do Oxfordu. To je hezké staré univerzitní městečko. Prošli jsme si ho, na oběd si dali piknik a našli i pár kešek.
Další den jsme vyrazili zase všichni, ale místo Bethany jela Hannah neb Bethany musela do školy a Hannah měla volno do Dudley Black Country Museum. To je kousínek od jejich domu a je to takový velikánský skanzen. Celá vesnice. Ve starých domech, které sem klidně z odněkud z Anglie přesunou, bydlí “jako” lidé, v tradičních krámkách se opravdu prodává zboží z té doby, v restauraci prodávají Fish and chips tak jako dřív. To jsme museli vyzkoušet a měli na oběd. Projeli jsme se po kanálu v lodičce…bylo to vesměs ve tmě a já byla unavená a usnula I za zvuku hudby v jeskyni 🙂 Taky jsme šli do dolu, kde se těžilo uhlí…a já jako správný permoník, jsem se vůbec nebála. Chodila jsem po tmě..neb baterku nafasovalo jen pár lidí, s mámou za ruku a užívala si, že ty chodby jsou pro mě jak tvořené. Máma a táta se museli ohýbat a měli helmy, aby si nerozbili hlavy, ale já tam prošla všude v pohodě. Konečně někde jsme my trpaslíci ve výhodě. Taky tam dělali simulovaný odstřel…průvodce se bál, abych se já nebála..ale já mám pro strach uděláno..no a co, že to ve tmě bouchne a zatřese se zem..normálka ne?! 🙂
Další den jsem už jela jen s tátou a mámou do Cardiffu. To bylo nejjižněji, co jsme na našem velkém výletě byli. Je to přístavní město a plné moderní architektury…moc se nám líbilo. Jeli jsme sem I z důvodu, že se tu odehrává seriál, na který rodiče koukají – Torchwood. Zašli jsme např. Do Techniquest, kde se můžou hlavně děti seznámit s tím, jak věci fungují a vyzkoušet si to na vlastní ruce a oči. Některé věci jsem si užila I já…např. Tam visel balón ve vzduchu a nespadl a nespadl..no nechápala jsem proč! Máma mi ukazovala, že tam fouká vzduch a tím ho drží na místě, ale pro mě to byl div a tak jsem se tím chvilku bavila. Taky tam bylo velké piano, po kterém jsem mohla chodit atd.
Celý den nám přálo počasí a bylo krásně teplíčko a sluníčko a tak jsme si výlet po Cardiffu opravdu užili. Já se mohla dost proběhat a vyblbnout a rodiče si lebedili, jak se nemusí oblékat proti dešti a větru atd. Hrad jsme bohužel už nestihli (zase brzo zavírali), tak jsme chvilku pobyli v zámeckém parku a večer šup busíkem na parkoviště, kde jsme měli zaparkované auto.
U “rodinky” jsme druhý den zase vše sbalili a vyrazili na naši zpáteční cestu na sever k tetě Liz a strejdovi Bobovi.
Cestu jsme z vládli ve dvou dnech…první den jsme jeli do Yorku – moc krásné, staré město. Prošli jsme si ho, také jsme šli kousek po jeho hradbách a prošli I zbytek jeho hradu. Večer jsme rychle a bez problémů našli dobré Bed and breakfast na přespání.
Druhý den jsme se cestou stavili na přehradě Kielder Water, byly tam krásné cestičky kolem, ale my měli jen trochu času, tak jsme měli krátkou procházku a trochu pokoukání a jeli jsme dál, abychom do večera byli u tety a strejdy.

Anglie – velký výlet – část 4 (Lake District, Snowdonie, Blue Planet Aquarium, Manchester)

 - by dadulka
Po tomto výletu jsme si dali jeden den pauzu a zajeli pokoupit tátovi a mámě nějaké oblečení a hlavně jsem si pak užila na dětském hřišti. Druhý den rodiče zas naložili plné auto a vyrazilo se na delší cestu – do Lake District, poté Snowdonie a dolu do Wolverhamptonu k “rodince”.
Cestou do Lake District (oblast jezer) jsme se zastavili v Keswicku, v informačním centru se poptali na kempy a do jednoho vyrazili. Kemp by byl za pěkného počasí krásný…všude v něm ovečky a potůček. Ale za vytrvalého deště, který jsme tam zažili my to nebylo nic moc. Parkovalo se za potokem a tak museli rodiče vše nejprve odnosit do jednoho malého domečku, pak postavit stan a vše tam odnést. Než jsme snědli večeři v přístřešku a vydali se spát do stanu, tak jsme zjistili, že do něj stihlo napršet. Vítr totiž foukal ze všech stran a tak nafoukal vodu I dovnitř. Máma s tátou se dohodli, že tam se mnou spát nemůžou a vydali se vše zase složit, odnosit do auta a hledat přespání jinde.
Kousek od kempu našli krásný Bed and Breakfast, jak se v UK říká takovým malým pensionům. Paní v něm byla moc příjemná a hned nám dala volný pokoj. Já jsem byla celá šťastná, že budu spát v posteli s rodičema a ne pod stanem :), že jsem hned dováděla radostí jak šílená. Rodiče dali sušit boty a oblečení na topení a večer jsme strávili v obýváku s krbem. Já tam pobíhala sem a tam a zkoumala co tam vše mají. Rodičové si oddychli, že jsme v suchu a teple a dali si v klidu čaj. Ráno nás čekala královská snídaně a po ní jsme vyrazili na procházku. Šli jsme obejít jezero Buttermere. Zase vesměs pršelo..takový ten drobný vytrvalý déšť, takže jsem byla v kočárku a stejně jsem krátko po vyražení na cestu usnula. Rodičové mě provezli a občas pronesli celou cestu kolem .. a občas to tedy byla síla. Ale viděli několik vodopádů a voda v jezeře byla tak krásně průzračná. Procházka nám zabrala téměr celý den a večer jsme zas strávili hezky v teple v obýváku, kde rodičové plánovali, kam pojedem další den. Jedno bylo jisté…musí si koupit pořádné boty..neb terén a počasí tady znamenalo věčně mokro v botách. Stan a vše ostatní se nám podařilo usušit v sušárně a tak jsme vyrazili na cestu směr jih.
Ještě jsme ale dali pěšotúru, mamka mě nesla v nosítku na zádech, neb terén byl všelijaký…to jsem se měla. Zpátky už bychom to ale nestihli a tak jsem s mámou čekala v cíle cesty na tátu, který se rychle vrátil po silnici do výchozího bodu pro auto. Museli jsme totiž přejet dost níž do Snowdonie a do večera najít kemp na přespání.
Kemp jsme našli, ale nikdo v něm nebyl…žádní turisté, ani žádní majitelé. Ale byl otevřený…tak jsme si postavili stan a přespali s tím, že třeba druhý den se někdo zastaví. Já měla celou velikánskou plochu na běhání, kolem dokola jen ovečky a I jsme zaskypovali s moravskou babi.
Druhý den jsme strávili na túrách. Nejprve dopoledne kolem jezera, která se dala zvládnout s kočárkem..i když občas se musel poponést apod. A odpoledne jsme dali další túru, to mě máma měla na zádech, neb terén byl všelijaký a přelézali jsme různé branky přes výběhy ovcí atd. No docela si rodiče mákli. Večer unavení po večeři spali ve stanu jak miminka se mnou 🙂 Další den jsme vše sbalili a peníze za přespání v kempu schovali na domluvené místo s majitelem (fakt nepřišel nikdo jen nechal na sebe telefon) 🙂 a vyrazili už směrem k “rodince”.
Cestou se stavili v Blue Planet Akváriu…kde byly všemožné rybičky, rejnoci, žraloci atd. Mají tam I tunel, kterým procházíš nádrží, ve které plavou velcí žraloci a rejnoci a můžes si na ně téměř šáhnout…jako hezký..ale mě se stejně nejvíce líbilo autíčko, ve kterém jsem chtěla furt sedět 🙂 Pak jsem se stavili na skok v Manchesteru…no nic moc město…hezká katedrála, táta šel na takové velké Ruské kolo..aby se podíval na celé město zhora a pak už rychlá cesta do velikého nákupního centra Trafford Shopping Centre. Tam jsme koupili nějaké dárky pro “rodinku” a vyrazili už k nim.

Anglie – velký výlet – část 3 (Glasgow, Arran)

 - by dadulka

Po Edinburgu jsme jeli na celý den do Glasgow. To je hlavně univezitní město…nic moc architektura, památky atd. No moc nás nenadchlo. Našli jsme pár kešek…vesměs malé magnetické..takže nic moc zajímavé. Prošli ho a nejvíce se mi líbilo honit holuby na náměstí. To jsem si opravdu užila neb jich tam bylo spousta. Jeden starý pán ke mě přišel a dal mi jednu libru, prý pro štěstí (to je britský zvyk…malým dětem se dávají penízky pro štěstí). Máma mi ji schovala a dala do mého deníčku na památku.

Po dnech strávených ve městech jsme vyrazili do přírody – na ostrov Arran. Ten je nahoře ve Skotsku a jeli jsme tam trajektem. To se mi moooc líbilo. Chtěla jsem celou cestu stát u okénka a koukat do moře. A co se mi taky nestalo?! Vyšla jsem s mamkou a taťkou taky nahoru na palubu, abych se podívala jak to tam vypadá a tam byl takový vichr, že mi sebral dudlíka z pusy a ten odlítl do moře rybičkám. Tak máma na ostrově musela sehnat nový dudlík 🙂
Arran je ostrov docela malý (10×20 km) a rozhodli jsme se ho celý objet dokola. Příroda je tam krásná, všude ovečky, hory. Počasí nám ale nepřálo a dost často pršelo. Ale I tak jsem něco s rodičema nachodila a občas mě máma I nesla či vezla v kočárku. Při jedné procházce zase mezi ovečkama, ale začalo pršet a tak hrozně foukat, že jsem se jen tulila k mámě a bála se. 
Máma to tedy zabalila a šla se mnou zpátky čekat do auta na tátu. Ten ještě kousek pokračoval po cestě dál, ale když zahučel do potoka po kolena a namočil foťák, tak to taky zabalil a vrátil se. Večer jsme pak dojeli do kempu, který byl na krásném místě…ze tří stran vysoké hory jak v Alpách, moře ze čtvrté strany. Vybavený byl taky suprově. Ale byl hrozný vítr a…..nemohli jsme postavit stan. Ten jsme měli vypůjčený od syna Boba a byl pro nás veliký a v tom větru se z něho během chvilky stala vzducholoď. Já jsem jenom řvala, neb nemám ráda moc stanování a vůbec ne vítr. Mamka pak došla vypůjčit palici na pořádné zatlučení kolíků a nějací tři důchodci, kteří v kempu pobývali nám přišli pomoc stan postavit a nakonec se podařilo. Takže jsme měli nakonec kde spát. Ale byli jsme úplně vyřízení…navíc jsme zjistili po nafouknutí matrace, že u ní chybí víčko a tak se nám hned vyfoukla…naštěstí jsme měli I pár karimatek a tak já jsem spala na měkkým a v teplíčku…tu noc totiž byla ještě dost zima..tak 8 stupňů max. 
Ráno máma fénem sušila tátovi boty a táta fénoval foťák :)) no sranda…sbalili jsme zas vše do auta a jeli dál. Při jedné z procházek jsme viděli tuleně, jak se vyhřívá na hladině. Stihli jsme i projít hrad a šup zpátky trajektem domů k tetě a strejdovi. Bylo tam ale krásně, kdyby bylo lepší počasí, tak by to bylo na delší pobyt.