Month: Březen 2010

Prstíček – bohužel má pokračování

 - by dadulka
Jak jste mohli číst minule, natekl mi 4. prstíček na levé ruce a v Motole řekli čekat, pozorovat a přijít za 14 dní. No věci nabraly rychlý spád.
Prstíček mi od té středy natékal víc a víc…o víkendu už byl pěkně ošklivý (viz. foto).

Máma s tátou se mnou nechtěli jít na pohotovost, protože chtěli, aby se na to koukl ortoped a řešil věc komplexně. Po zkušenosti ze středy (pozorujte a čekejte) se rozhodli počkat do pondělí rána a až pak jet do Motola. No ale ono mi to v noci z neděle na pondělí prasklo. No vypadalo to ošklivě. Mě to asi ani moc nebolelo, ale máma z toho byla špatná.
Spolu s tátou mi to očistili, vydesinfikovali a zalepili, aby se mi tam prý nedostala infekce. Ještě mi přes to mamka dala rukavičku..neb ja šermuju ručičkama jak divá.
Ke všemu táta je nachcípanej a furt smrká a divně mluví. Prý kvůli tomu se ke mě nemá a nepusinkuje mě jako obvykle.

Ráno nás táta odvezl do Motola a jel domů…neb by v čekárně mohl nakazit děti. Máma to se mnou zvládla sama. Nejdříve ukecala paní v kartotéce, že jsem ještě malinká a at mě zařadí do fronty novorozenců do 28 dní (abychom šly brzo na řadu). Pak se mnou čekala v čekárně a vozila mě v kočárku, abych se mohla prospat.
Naštěstí u doktora byla stejná sestřička jako minule a možná si nás i pamatovala, neb za chvíli vyšla a hned se ptala co a jak a že nás hned vezmou.
Pan doktor mi prstíček prohlídl a pak mi ho vymačkával…no to jsem samo řvala jak tur…takhle se probudit..fujtajbl. 🙁
Vymačkal z toho takový tvrdý rosol a něco bílého…taky se divil. Nabrali vzorek na rozbor a pak mi to ošetřili a zavázali (viz. foto).
Pan doktor zase měl podezření, že to není ganglion, ale hemanglion…no prý to rozhodne doktor ve čtvrtek, který tomu víc rozumí. To by měly být i výsledky toho stěru.
Tak jsme byly s mámou docela rychle hotové a zavolaly tátu o odvoz.

Ve čtvrtek se se mnou máma vypravila do Motola autobusem. Já jsem ji ještě potrápila v noci, prostě jsem od krmení v jednu hodinu už nechtěla spinkat a fnukala jsem. Před půl pátou jsem konečně prý usnula..ale v 5:15 měla už zas máma budíka na vstávání. Musela mě přebalit, převlíct, nakrmit, sbalit a v 6:45 chytnout autobus.
No zvládly jsme to, já jsem vesměs spinkala v kočárku…autobus byl narvaný a ke všemu jsme stáli v zácpě..to se mi moc nelíbilo a kníkala jsem…ale nakonec jsme dorazily do Motola. V kartotéce jsme dostaly hezky nízké číslo 7…taky bylo teprve 7:30.
No a pak už jsme jen čekaly až dorazí pan doktor…no a dorazil až chvilku před 9. To už jsem začala kníkat, že chci jíst. No že jsem tak malinká a měly jsme nízké číslo, tak nás vzaly jako druhé. Zase mi zkoukli prstík a převázali. Pan doktor pak začal psát zprávu a že máme přijít na kontrolu po víkendu. No mámě to asi nestačilo…tak se hned scháněla, jak dopadl ten rozbor stěru. V kartě to pan doktor neměl, ale sestřička to našla někde v počítači…a ejhle…zvýšené hodnoty a mám tam prý nějakýho koka…zlatýho stafylokoka.
Takže antibiotika…což byl trochu oříšek…pro takhle malinké miminko to chvíli trvalo a dokonce volali do antibiotikovýho centra o radu, jakou meducínku mi dát a kolik.
Nakonec se na něčem dohodli a doktor vypsal recepis.
Máma se ještě ptala, co s tím prstíkem tedy bude dál…tak prý se bude čekat až se mi to zahojí a pak se podle toho rozhodne, zda se to bude muset nějak řezat či ne. No to je odpověd 🙁
To už jsem ale řvala hlady a tak máma hned z ordinace šla hledat koutek na nakrmení a přebalení. Když jsem se najedla a byla v suchu, tak mě máma dala zas do kočárku a uspinkala mě. Stavila se v lékárně, kde museli antibiotika ve formě sirupu naředit na moji váhu..a pak ještě volali panu doktorovi, za opravdu myslel takové dávkování nebo ne..takže jsme trochu čekaly s mámou v lékárně. Ta se bála, že jí ujede autobus .. další jel za dvě hodky 🙂 ale vše jsme stihly a zvládly i cestu dom.

Takže ted mi každých 8 hodin dávají během krmení sirupek…nejdřív jsem ho plivala..ale ted už jsem si na něj zvykla a pomalinku ho vždy spapám. Snad to zabere a toho ošklivýho koka se zbavím.
Ručičku mám zavázanou a v rukavičce, abych si to nepoblila apod. 🙂 a na koupání ji mám zavázanou v sáčku…no je to sranda.

Ach ten můj prstíček :(

 - by dadulka
Ten můj prstíček mě stále trápí. Teda mě to ani snad nevadí, ale mámu a tátu trápí. Zase mi natekl a tentokrát nechce splasknout.
V pondělí jsme byli u mé paní doktorky – ta mi prstíček zkoukla a řekla to, co už dávno víme. Není to teplé, není tam vidět nějaký vpich či jiné poškození, nebolí při pohybu apod.
Dostala jsem na prstík mastičku s antibiotiky pro případ, že by to byla nějaká infekce a poslala nás na krev. No to se mi teda vůbec ale vůbec nelíbilo.
Máma mě držela v náručí a táta mi držel ruku..a nějaká „zlá“ sestra mi hledala žílu. Prý ji nemohla najít…no vždyt já jsem malé miminko a tak mám všechno titěrné. No nakonec ji potvora našla a píchla mě….jau. Bolelo to a tak jsem jim všem pořádně vynadala! Tohle mi dělat po ránu a ještě mi ani nedali najíst. Měla jsem hlad, ale máma mě nemohla nakojit neb s sebou nevzala klobouček a ani nebylo kdy.

Když už jsme byli u paní doktorky, tak mě prohlídla. Stejně jsme k ní měli ve středu jít na pravidelnou kontrolu. Jsem prý šikovná holčička a krásně přibírám. Mám už 3,8 kg.
Tak mě máma už prý nebude v noci furt budit a nechá mě spinkat a mám si sama říct až budu mít hlad (no stejně mě po 4 hodinách nejdéle vzbudí).
Očičko se moc nezlepšilo, ale zatím to neřeší a máma mi to pravidelně čistí (otrava) a vykapává.

Druhý den máma volala na výsledky té krve…a prý v pořádku, žádná infekce to nebude. Což prý je dobré, ale na druhou stranu, co to teda je???
No ve středu jsme jeli k paní doktorce znovu. Napsala nám doporučení na chirurgii…tam prý už snad budou vědět.
Na chirurgii mi zase ten prstík prohlíželi (už mě to přestává bavit) a prý to bude ganglion („Nezhoubný nádorek vyplněný gelovitou tekutinou má svůj kořen u vazů, kloubních pouzder nebo šlachových obalů – pochev, které jsou podrážděny nebo postiženy zánětem. Může sám zmizet nebo rychle měnit svou velikost“) a poslali nás do Motola na dětskou chirurgii.

V Motole jsme strávili s mámou a tátou celé dopoledne. Já jsem prý byla moc hodná a většinu jsem prospala. Máma mi naštěstí tentokrát dala najíst..zvládly jsme to spolu v autě než jsme šli do Motola a pak když jsme odcházeli. Moc to bodlo, neb jsem měla už opravdu hlad. Na dětském byla hrozná fronta…spousta dětí, plná čekárna…no snad jsem tam nic nechytla..jsem přece jenom ještě prcek.
Paní doktorce se to zas na ganglion nezdálo, tak nás pro jistotu poslala na sono. Tam jsme čekali zas věčnost…porouchal se jim jeden přístroj, tak to šlo o to pomaleji a dětí spousta. Máma mě tam stihla i přebalit…tak jsem si zas užila papírovou plenu 🙂

Sono se mi nejprve vůbec nelíbilo…furt mi drželi prstíček a přejížděli něčím napatlaným a všichni koukali na monitor. Moc jim to asi nešlo…neb říkali něco o tom, že jsem malinká a mám hodně malinký prstíčky a ještě to v tom gelu klouže 🙂 hehe..alespon to neměli jednoduché. Táta mi dal na uklidnění prstík na cucání a máma mi držela ruku, aby paní doktorka mohla vyšetřovat. No dle sona to bude ganglion. Tak jsem šli zas zpátky na chirurgii…kde nám řekli, že teda at jdem na ortopedii 🙂 a tam se nade mnou rozplývaly sestřičky i doktorka…já teda spala jak špalek 🙂 Prý to nejspíš bude ten ganglion a možná se sám zas vstřebá, možná ne. Prý to má máma s tátou 14 dní pozorovat a pak znovu se mnou přijít a uvidíme, zda mi to nějak budou řezat či co. Taky by chtěli rentgenový snímek..pro jistotu, že to fakt není něco od kosti apod. Ale jelikož jsem už na rentgenu byla v porodnici…tak mě nechtěli znovu vystavovat záření a máma s tátou zkusí dostat ten rentgenový snímek z porodnice a předat ho do Motola.

Tak jsme o něco chytřejší, ale že bychom ten prstík vyřešili, to tedy ne. A to pak se mnou ještě jeli zpátky na polikliniku na oční kvůli tomu očičku. Paní doktorka byla taková nějaká divná…mámě ani tátovi se nelíbila (tátu nepustila se mnou a mámou dovnitř) a jen mi prosvítila očička a řekla, že to ještě na propláchnutí kanálku nevidí a stejně to ona nedělá a museli bychom do Motola (ten Motol se mi přestává líbit). Ukázala mámě jak mi to má vykapávat a masírovat a když se to prý do 14 dní nezlepší, tak holt mi to propláchnou. No já teda nevím o co jde…zase jsem to prospala..ale máma pak tátovi říkala, že to není nic hezkého podle toho jak ji to doktorka popisovala.

No a pak už jsme jeli konečně domů…tam jsem dostala napapat a vytuhla jsem v postýlce. Máma s tátou taky…byli jsme z toho věčného čekání všichni vyřízení.

Takže prstík vyřešen není..uvidíme jak se to vyvine..alespon víme, že to není nic akutního apod.

A je mi přesně jeden měsíc!

 - by dadulka
Dneska (4. 3.) je mi přesně jeden měsíc. A co je u mě nového?

Vážím – 3.55 kg
Měřím – stále 50 cm

Už se budím na krmení dost sama a taky si umím pěkně říct, že mám hlad. Na uklidnění nechci žádný dudlík…máma s tátou mi furt zkouší nějaký dávat, ale já se nenechám oblbnout a vím, že nejlepší je jejich malíček 🙂 Ten se ale cucá! A taaaak krásně mě to uklidnuje. 🙂

Tenhle týden jsem se taky projela zas v autě…máma musela na pohotovost se zánětem prsu..tak jsem prý byla v Motole…teda já zůstala v autě s tátou. A pak máma musela na kontrolu, tak jsme zas někam jeli..táta mě zas hlídal…a půjčil malíček na žužlání…to mi stačí a jsem happy.

Taky tu byla zas babička a později přišel i děda. Prý mě vozili v kočárku po Chýni…ale já spala, tak o tom ani nevím. Ale taky mě chovali a hladili..a to já ráda. Babička mi přinesla zas nový dupačky…tak jsem je hned vyzkoušela, když jsem se po obědě poblinkala durch 🙂

Včera mi taky přišel balíček od tety a strejdy Liz a Boba ze Skotska. Poslal mi nádherný šatičky s ještě lepším nápisem („Daddys princess“).
No a taky mi zas natekl prst..ten samej co v porodnici. Tentokrát je nateklý jen zespodu a prostřední článek. Máma si myslí, že mě asi zase něco štíplo…ale je to teda divný, že je to ten samý prst. Mě to vůbec nijak nevadí a nevnímám to…jen máma čeká, zda to splaskne a nebo se projedem zas v autě k doktorce 🙂

A jsou mi tři týdny :)

 - by dadulka
Dneska (25. 2.) mi jsou přesně tři týdny od narození – teda správně jsem ještě -1 týden..neb jsem se měla narodit až 6. 3., ale to je jedno…důležité je, že se mi zlepšil apetit a tak konečně pomalinku nabírám.

K vyročí jsem porazila svou porodní váhu a mám 3 280 g 🙂 Máma si taky libuje, že už mě nemusí pokaždé krmit stříkačkou. Já si totiž už zvládnu vysát dost normálně z prsu. Už totiž tolik nespinkám a občas čumákuju a pozoruju svět. Při krmení tak vydržím déle vzhůru a hlavně sát. Dokonce už jsem se párkrát sama ozvala, že chci ještě dezert…to takhle půl hodinky po krmení si ležím v postýlce…a nedá mi to spinkat..tak začnu knourat a mám hlad. Tak to mi máma dá ze stříkačky, neb už má většinou odstříkáno.

Už jsem tu také měla první návštěvy…jako první tu byla teta „dikobraz“ Janča s Martinem. Chtěla přijít už do porodnice, ale nepustili ji z práce..tak měla vyjímku na návštěvu doma. No a pak tento týden tu byla pražská babička. Přinesla mi spoustu dárečků, už vím na koho dělat oči, aby mě rozmazloval. 🙂
Večír jsem pak z toho byla celá neklidná a dala mámě víc zabrat. Ke všemu jsme pak ráno jeli k paní doktorce na kontrolu..tak máma byla dost nevyspalá.

A co u doktorky? Prý mám zánět spojivek v levém očičku…tak mi to má máma dál vyplachovat borovou vodou a dvakrat denně mi tam dávat nějaký gel. No to jsem nadšená
🙁 vůbec se mi to nelíbí a tak jim alespon pokaždé hezky vynadám.

První týden doma

 - by dadulka
První týden s námi byl doma i táta. Bylo to fajn, protože máma konečně na vše nebyla sama. Taky už nemusela věčně čekat až někdo něco přinese jako v porodnici. Vždycky jsem ji totiž vytuhla než sestra donesla ohřáté mlíko, pak zas čekala věčně na odsavačku…takže se moc nevyspala. Jooo doma ohřeje mlíko táta a taky mě vždy má na odkrknutí.
Já jsem si ho totiž pěkně ochočila 🙂 Jsem tak roztomilá a hážu super ksichty, že táta mě jen tak z ruky nedá a mě je u něj dobře.
Stačilo pár dní doma a už i líp papám…alespon mámě se zdá, že mám už lepší tah u prsa a i něco vycucnu. Ale hlavní chod mám vždy ze stříkačky.

Taky mě každý večír váží..to se mi zrovna teda moc nelíbí..protože jsem úplně nahatá a tak házím rukama a nohama. Ale máma s tátou vypadají spokojeně..říkají něco o tom, že konečně nabírám a že brzo budu mít tři kila apod.

Koupání mě taky moc nebere…alespon, že mě nekoupají každý den, ale obden. 🙂 Ona mi máma stejně při každém přebalování umyje zadek pod tekoucí vodou a nepatlá mě těma divnejma ubrouskama. Taky mi začala dávat takový jiný pleny…jsou z látky a mám v nich větší zadek. Ale o postavu asi zatím nejde či co..neb velký zadek a ještě chcou abych přibírala! :))

Jinak mám docela pohodovej život…furt spím.. v postýlce nebo v kolíbce. Akorát mě co tři hodiny budí a chcou abych jedla. To mají vždycky práci mě probrat. Já jsem totiž hned tuhon. 🙂
Taky mě docela trápí prdíky..ale jsem docela šikovná a sama si pomůžu a prdím jak chlap. Zatím jen pár nocí jsem mámu s tátou potrápila řevem.
Jo a už taky vím, že u mámy či táty v náručí je nejlíp…občas to zkouším a chci chovat…ale jsou to docela tvrdáci a neskáčou mi na to často.

Během prvního týdne jsme taky už byli venku. Dali mě do kočárku..to je vám pohoda…měkkoučko, teploučko (mám prý fusak po mámě a strejdovi). No ona mě máma vždy oblíkne do kombinézky, dá mi čepici (nesnáším, když mi spadne do očí) a zabalí do fusaků. Kouká mi vždy jen kus ksichtíku 🙂 Ale já stejně venku nejradši spinkám. Máma nebo táta tlačí kočár…říkali něco jako, že by ten sníh už mohl roztát. No mě je to šumák 🙂